Plůtek, stará lavička, krmítko pro ptáčata, kurník či zahradní altán. Všechny mají cosi společného. Jsou postaveny ze dřeva, jehož životnost závisí nejen na druhu dřeviny, ale i od jeho ochrany.
Dřevo je přírodní materiál, který je součástí přirozeného koloběhu bytí. Vyrůstá ze země stejně jako rostliny, které nepřežijí první zimu, a pokud přijde jeho čas, příroda ho opět rozebere na živiny, které jsou stavebním materiálem pro další organismy. Pokud do tohoto procesu vstoupí člověk, dokáže vše zpomalit.
Dlouhověkost určuje příroda
Zatímco živé stromy si s běžnou populací škůdců a hub dokážou poradit, po jejich skácení přestanou ochranné mechanismy fungovat. Nezáleží na tom, jaká je dřevina tvrdá či hustá. Rozhoduje její chemické složení. Zatímco neošetřené bukové dřevo podlehne zkáze již během prvního roku v exteriéru, akátový zahradní nábytek či dubové terasy a schody zůstanou bez poškození i po mnoha letech.
Nejpoužívanější domácí dřevinou je pro cenovou dostupnost smrk. Stačí málo, aby se jeho sněhobílá barva ve vlhkém prostředí vlivem hub změnila na modrou a stejně rychle přichází červená hniloba, která způsobuje jeho rozpad. Pokud však omezíme kontakt s vodou na minimum, splní své poslání podle našich představ.
Důležité je vědět, že jakýkoliv nátěr či ochrannou chemii lze aplikovat až po tom, co bylo dřevo důkladně vysušené. Ať už v sušičce, nebo přirozeně, pod střechou. To zajistí nejen jeho nasákavost při nátěrech, ale zabrání i uzamčení vlhkosti uvnitř.
Nohy v suchu, klobouk na hlavě
Dřevo s vlhkostí pod 18 procent odolá nájezdu hub a plísní, jejichž spóry jsou všudypřítomné. Jakmile najdou vhodné podmínky pro život, vyrostou z nich organismy, které se živí tkání dřeva. Spatříme jejich většinou až tehdy, když je pozdě. Zeslabené dřevo opravit nelze – pouze vyměnit.
Přístřešek, který chrání dřevěnou konstrukci před zatékáním ze srážek, a izolace, která ho chrání před stykem se zemní vlhkostí, jsou klíčové. Jde o konstrukční prvky, na které je třeba myslet již při samotné stavbě. Betonové patky s asfaltovou lepenkou, podloží ze zhutněného lomového kamene či ocelové papuče ukotveny v zemi chrání dřevo před vodou a mikroorganismy z půdy. Rizikem jsou většinou vlhnúce betonové zídky a konstrukce, které nelze odříznout od vody. Na styčných plochách podléhá dřevo zkáze. Většinou nepozorovaně.
Střecha chránící před srážkami nemusí být pouze krytinou odolnou vodě. Pokud uvažujeme o dřevě samotném, stačí zajistit jeho správné vyspádování pro okamžitý odtok vody a vyřešit detaily, které zabrání zatékání. Voda se nesmí akumulovat ve spojích a musí odtékat stejně rychle, jako přichází. Ptačí budky se šikmou stříškou, plotové laťky se zaoblenými či sraženými vrchy či šindelové střechy jsou inspirací, která vás nasměruje k řešení.
Klíčové je odvětrání a pod kontrolou by měl být každý těsný spoj dvou dřevěných dílců. Těsný styk brání odpařování nahromaděné vlhkosti a právě na takových místech se houby objeví jako první.
Stačí chemická impregnace?
Na trhu je množství přípravků pro chemickou ochranu dřeva a všechny mají cosi společného. Dokáží prodloužit jeho životnost v podmínkách, při kterých je dřevo přirozeně chráněny před vodou. Pokud však znovu přichází do styku s vlhkostí, důležité je zabránit jejich vymytí.
Typickým příkladem jsou střešní konstrukce pod plechovými krytinami. Neustále kondenzující se vlhkost levnou chemickou ochranu rychle vyplaví a zůstane po ní pouze indikační barvivo, které proniklo několik milimetrů pod povrch. Aby se tak nestalo, sáhnout třeba po přípravcích, které zůstanou ve dřevě fixované. V tomto případě je jejich úkolem překlenout čas, který je potřebný pro opětovné vyschnutí dřeva. Není proto překvapením, že se často používají jako podklad pod nátěry a povrchové úpravy dřeva, aby zmírnily jejich nedokonalosti.
Ani tlakově napuštěný dřevěný kůl však nedokáže vzdorovat houbám, pokud bude zabit do volné zeminy nebo bude v nepřetržitém kontaktu s vlhkostí. Impregnace nezachrání vlhkou dřevěnou stavbu ani napadené zahradní sezení. Mnoho přípravků je však účinných proti dřevokaznému hmyzu, který páchá škody nejen na surovém a mokrém dřevě, ale i na suchém.
Povrch, který vodu nepropustí
Plůtky, zahradní sezení, prolézačky či jiné dřevěné objekty na rozdíl od malých dřevěných staveb nelze chránit střechou a tak po chemické impregnaci přicházejí na řadu povrchové úpravy, jejichž cílem je uzavřít póry dřeva a snížit tak jeho nasákavost. Odnepaměti na to používáme různé druhy napouštěcích olejů, vosků a parafínů, které jsou populární dodnes.
