Už od dětství jsem věděl lépe zapadnout do společnosti žen, či dívek než mužů. Jejich svět mi přišel takový citlivější. Ani nevím vůči čemu. Snad vůči mně. Nebo to byla ženská autentičnost, která mi připadala skutečnější než to, co jsem viděl na mužích, chlapcích kolem mě?
Vyrostl jsem v muže a když za mnou přišla parta manželek mých kámošů, že jestli nezorganizuješ nějaké setkávání chlapů, tak jsem byl zděšen. Co ??? Pouze chlapi? Jste se snad …
6 let jsem se trápil, než jsem vyšel učiliště. 6 dlouhých let v čistě chlapecké třídě. To nechci zažít už nikdy víc.
Jenže, stařec, řeknu ti, v 2013-tom na Slovensko zavítali z USA poprvé moji kámoši z „Bratrstva ze stodoly“, o kterém jsem psal už v předešlém článku. Tam se vše otočilo. Poprvé v životě jsem viděl autentických mužů, chlapců a otců. Vůně divokých mustangů vstoupila do mých nozder, proletěla plícemi a usadila se v srdci.
Masky versus Draci
Po konferenci jsme se začali, parta chlapů, setkávat u mě v naklánějte. Pajta je lokální výraz pro stodolu. Je sice malá, špinavá a zahltil nářadím a činkami, ale i tak v ní každý našel své místo. Intelektuálové, bagrista, violista, veterináři, inženýři, mistři, konspirátoři, rabijáci … No prostě chlapi. Z mostu do prosta jsme skočili po hlavě do upřímnosti a už jsem nic víc nepotřeboval.
Začínám prožívat, že být mužem je skvělé. Být mezi muži je esenciální. Přijmout se je děsivé. Začal jsem vidět vlastní masky a kulturní falešnosti, které jsme si my, chlapi, načapali na naše nevymáchané tlamy. Co se objeví, když je složíme?
1.Maska – jemný uzavřený chlapec
Je to zvláštní, ale jakoby muži hráli jednu z pokřivených rolí. Toto je první z nich. Muž, který působí jemně, snad i citlivě. Je tak „citlivý“, že se těžko otevírá a neustále se snaží o smír, kompromis a aby byly v souladu s vizuálním možností všichni šťastní. Přitom mu ale jde jen o to, aby ho lidé přijali a naplnili jeho nenaplněné citové nádoby. Nezná svou hodnotu, bojí se přijmout směrování, které je uloženo v jeho srdci, a tak hledá své potvrzení a směrování u druhých lidí. Pokud by ho tam nedostal, ztrácí půdu pod nohama a zdánlivý smysl života. Peťo o tom psal v článku „Raději milý nebo dobrý chlap?“.
- Maska – silný drsňák
Tento je zvláštní a v dnešní společnosti méně oblíbený. Nepřístupný, drsný, hardcorer, s jednoduchým slovníkem. Od nikoho nic nepotřebuje a vystačí si sám. Ale často je překvapivě ochotný pomoci, až se z něj ukáže celkem milý tvor. Nikdy však neotevře své srdce, neboť je ještě citlivější než „jemný uzavřený chlapec“.
Tyto dvě masky se nám lepí na obličeje a to tak přilehle, až jim věříme, že jsou naším skutečným zevnějškem a později i vnitřkem. Když jsme s partou mých chlapů začali masky odkládat, ukázalo se, že nakonec jsme docela jiní. Stáli jsme před sebou nazí a překvapení. Jak bychom svlékli skafandry a ukázalo se, kdo z nás je člověk a kdo opice. Nebo lépe řečeno, kdo je drakobijec a kdo muž žijící s Draky.
Drakobijci
Většina „jemných uzavřených chlapců“ se po odložení masek ukázala jako Drakobijci. Udatní lordi a králové, s draky v erbech, to aby nezapomněli na boje, kterým čelí. Ušlechtilí a s autentickým citem pro vznešené ideály a cíle. Inovativní, chytří, vytrvalí a geniální. Přitom schopni se celé hodiny hrát s dětmi, psát básně a zpívat písně. Milovat ženu a rozdmýchat teplo domova.
Muži žijící s Draky
Toto jsou trochu větší exoti. Divoši a barbaři. Žijící mezi draky, dobrými i špatnými. I když něco jako dobrý a špatný drak není. Je jen drak a drak dělá, na co byl určen. Muž schopný s takovými draky žít je autentický, silný zevnitř ven. Umí poslouchat celé hodiny a mluvit, když je to nutné. Vše se ale dozvíš z výrazu jeho tváře. Nikdy nelže, nikdy nepodvádí, nehraje hru, ani džentlmenskou. Má však srdce schopné zachraňovat zraněných hrdinů, ošetřit ránu i nepříteli, vše odpustit, vše doufat, nikoho nezahanbí a letět.
Cit zevnitř a oheň z venku
A tak tam stojíme nazí a hledíme si tváří vůči na své přirozenosti. Nikdo už není „jemný chlapec“ ani „silný drsňák“. Zůstaly jen muži, jejich draci a já. Stojím jako před zrcadlem a toužím se schovat, protože pokud to neudělám, ukáže se, kdo jsem já. Já se však Draka bojím. Nechci ho přijmout, kouše a smrdí. Pláču. Nejprve od strachu, pak ze zoufalství a nakonec ze srdce.
Nechci, aby to znělo jako nějaký epický manifest na mužskou identitu, ale na konci dne bylo v mém nitru epické všechno. Nemám na vysvětlení jiná slova, než slova příběhů. Tak po staletí dědové přenášely moudrost na vnuky a otcové předávali své štíty synem. Zkropené slzami a krví. Z nitra slzami, aby nezapomněli na cit a zvenku krví, protože stáli jako hradby před svými domovy a nepustili plieniteľa dovnitř.
Amen, nesetkal jsem ještě muže, který by nebyl drakobijec nebo Muž žijící s Draky. A tak asi i já budu jeden z nich. Vytřese toho zbabělce z gauče, obléknu mu brnění a půjdu hledat Draků.
